Památník se sochou Panny Marie
Autorem myšlenky postavit v Činěvsi památník se sochou Panny Marie byl tehdejší místní děkan Jan Nepomuk Klein. V roce 1892 poslal na C.k. okresní hejtmanství v Poděbradech žádost o souhlas s umístěním památníku s obrazem Staroboleslavské matky, ochranného palladia národa českého. Klein sám vybral na veřejném prostranství obce stanoviště zamýšleného uměleckého díla a v žádosti uvedl, že skvělá ozdoba zdejší osady bude poblíž opatrovny dětí a obou školních budov v Činěvsi. Žádost dále obsahuje vyjádření, že realizace památníku proběhne pod dozorem akademického sochaře z odborné kamenosochařské školy v Hořicích a náklady na něho dosáhnou výše 1.800 – 2.000 zlatých. Během roku 1892 děkan Klein získal všechna žádaná povolení, tedy jak od hejtmanství, tak od obecního zastupitelstva, místní církevní rady a biskupství.
Návrhem a realizací památníku byl posléze pověřen profesor hořické školy Mořic Černil. Výsledná podoba díla vychází z Černíkových architektonických návrhů, jeho umělecké invence a z donátorských pokynů děkana Kleina. Ten vyjádřil požadavek, aby památník zdobily i reliéfy českých zemských patronů sv. Vojtěch, sv. Ludmily, sv. Prokopa a Blahoslavené Anežky. Sochař Černil vytvořil umělecké dílo z jemnozrnného pískovce hořického typu v letech 1892 – 1893 za velké účasti místního obyvatelstva včetně řady pozvaných hostů. Slavností akce předznamenala i další historické okamžiky obce. K uctění památky této události byla první červencová neděle zvolena jako datum pořádaní každoroční staročeské pouti v Činěvsi. Při svěcení památníku děkan Klein vyhlásil, že dílo předává místní obci. Ve svém vystoupení se pak starosta obce zavázal, že zastupitelé a občané ho přejímají navždy do své péče.
Památník Panny Marie zušlechťoval místní veřejné prostranství víc než 110 let, než obec přistoupila k jeho restaurování a konzervaci. V roce 2009 provedl uvedené zásahy Josef Červinka z Nymburka v součinnosti s Památkovým ústavem v Praze. Náklady na restaurování a konzervaci památníku dosáhly částky 90.270,- Kč, když deset procent ceny hradila obec Činěves a devadesát procent Středočeský kraj se sídlem v Praze.
Občané obce by měli respektovat i dřevěné oplocení, které obklopuje památník téměř po celou dobu jeho existence. Dřevo vkusně doplňuje přírodní ráz pískovce a zvyšuje celkový architektonický i umělecký dojem z památníku. Dřevěné ohrazení díla považujeme rovněž za hranici veřejného respektu, který by měli občané k památníku vyznávat.
Závěre lze pouze konstatovat skutečnosti, že jen velmi málo českých návsí se může něčím podobným chlubit.
Sepsáno kronikářem Františkem Sýkorou
